Dramatická krása ostrova Santorini

"Kdo se dívá, vidí různé věci ..."

TÝDEN.CZ

21. 10. 2018
Rubrika: O zvířatech

Vedro a kočičí děs - běs

Autor: Václav Husák

27.08.2011 13:01

Víte, kdo jsou to „kočkyty“?

Ne. Také nemůžete, protože to slovo jsem si vymyslel já osobně. Je to několik koček, v mém případě šestičlenná rodinná smečka, která žije na zeleném dvoře v mém sousedství v krásném městečku Sadská.

Nepatří přímo nikomu, ale její členy živí v okolí žijící rodiny a já. Na mne si kočky vymyslely snadnou lest, jak ze mne dostat co nejvíce dobrého jídla. Protože bydlím v přízemí se vchodem přímo na dvůr, srocují se každý večer u mých dveří. Škrábou na ně a přitom velmi úpěnlivě mňoukají. Téměř bych řekl, že vyjí, jako kojoti.

Jsem takzvaný měkosrdcatý člověk, a tak jejich zoufalé volání nevydržím dlouho poslouchat. Nakonec tedy vylezu na terásku s nějakou otevřenou kočičí konzervou v ruce. V tu chvíli nastane neuvěřitelný zmatek. Kočky kolem mne létají jako blázni, pletou se mi pod nohy a „řvou“ ještě hlasitěji. A já to komentuji: „Ty kočky, ty kočky, ty kočkyty … kočkyty !!!“

No a tak takhle to slovo vzniklo. Jsem milovníkem všech zvířat, kočkyty nevyjímaje. Když vám ta divoká kočkovitá šelmička přede v náručí, je to nádherný zážitek. Ale co je moc, to je moc, a co je hodně moc, tak to je opravdu příliš. Stal jsem se nechtěným kočičím idolem. Jakmile vyjdu ze dveří a některá z koček mne uvidí, za chvilku mám kolem sebe celou smečku. Kočky mne doprovázejí k autu, do schránky na plotě pro noviny a zpět. Asi mne adoptovaly.

Na stěnu domu, ve kterém bydlím, se od časného dopoledne až do večera opírá slunce. A tak se v posledních dnech stalo, že jsem měl i pozdě večer v pokoji 33 stupňů. Když jsem zjistil, že venku je již teplota výrazně nižší, rozhodl jsem se nechat přes noc otevřené dveře na dvůr. Teplota v ložnici klesla na mrazivých 28 stupňů a já klesnul na lůžko.

A pak se to stalo. Uprostřed noci jsem se probudil a rozhodl se změnit polohu. A tak jsem se převalil na pravý bok:

„Úúááíúááíúááí …“ ozval se skutečně strašlivý jekot a kolem mne se ve tmě začala chaoticky pohybovat spousta živých tvorů. Jak jsem ucítil na ruce - chlupatých. Přepadl mne děs, běs a čirá hrůza. V následujících vteřinách jsem prožil dosud nejhorší šok v mém životě. Mít slabší srdce, tak už byste tenhle článek nečetli. Nakonec se mi podařilo nahmatat vypínač lampičky.

No, jistě už tušíte, co se stalo. Jasně. To se jen místní kočkyty díky nabídnuté příležitosti rozhodly sdílet se mnou nejen stravu, ale i lůžko. Z toho plyne ponaučení, že ve vyšším věku už byste si měli dát pozor na to, abyste se ani omylem nestali idoly kočičí smečky.

Václav Husák



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  9.4

Diskuze

Václav Husák

Život je absurdní divadlo, ale občas se představení vydaří.

Oblíbenost autora: 4.9

O autorovi

Novinář, fotograf , cestovatel a dobrodruh ve výslužbě.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou ...