Dramatická krása ostrova Santorini

"Kdo se dívá, vidí různé věci ..."

TÝDEN.CZ

25. 6. 2019
Rubrika: "Jak jsem potkal lidi"

Jak se stát "plačkou".

Autor: Václav Husák

11.02.2013 13:04

Jen sem, do hospůdky přestal chodit, nebo se tu zastavil narychlo jen na jedno ve stoje. Několikrát se mi ho podařilo zadržet alespoň na jedno v sedě, takže jsem se mohl dovědět pár informací ze zákulisí jeho nové rodiny.

„Víš, Boženka je děsně milá a hodná holka“, pochvaloval si svou padesátiletou novomanželku. „Je děsně citlivá a velmi snadno se dojímá. Prozradila to na sebe hned na začátku, když se mne zeptala, jestli mi nebude vadit, že „plačka dojímačka“.

Zakroutil jsem nechápavě hlavou.

„No ona má ráda ty různé telenovely a dívá se na ně vždy s nejméně dvěma kapesníky v ruce. A často jí to ani nestačí. Jednou se mě zeptala, jak to je možné, že já se viditelně nedojímám, i když jsem, jak zjistila, taky citlivka. Na to jsem jí sdělil, že my, drsňáci, to v sobě umíme utlumit. Že bulíme pouze uvnitř.

Na to mi řekla, že je to škoda, protože společné dojetí ona považuje za jasný důkaz vrcholného souznění duší.

Jednou se vrátila z práce o trochu později a jako puma vletěla do obýváku, kde již běžela její oblíbená telenovela. Já jsem shodou okolností stál právě čelem k obrazovce. Když jsem se k ní otočil tak spráskla ruce a jásavě zvolala: „Ono mi to tu brečí !!!“ a vrhla se na mne pokrývajíc mou tvář nadšenými polibky. Pak mi svým malým kapesníčkem osušila tvář vlhkou od mých slz a jejích polibků. Poté se na mne podívala mimořádně laskavým pohledem a řekla: „Vidím, že jsi rozrušený… Nechceš si zajít do hospůdky na pivko?  Souhlasně jsem kývl hlavou. Ona mi ještě otřela jednu zbývající slzičku a uvelebila se v křesle.

Já jsem ještě zašel do kuchyně, kde jsem těsně před tím najemno dokrájel šest cibulí do guláše. Kastrůlek jsem přikryl pokličkou a schoval do chladničky.“

Tuhle příhodu mi Zdeněk vyprávěl při našem posledním setkání.

„Tak co,“ obrátil jsem se na něj, „dnes na jedno, nebo na víc?“

„Je to dobrý – na víc !!!“

„Jak je to možný?“ podivil jsem se.

„Už je ze mne taky profesionální plačka-dojímačka.“

„Neuvěřitelné, jak si to mohl dokázat, změnit se tak snadno z drsňáka na ciťáka?“

„Jednoduše,“ odpověděl, nadzvedl se a ze své kapsy vyndal malý mikrotenový pytlíček s nasekanou cibulkou. Otevřel ho, pozvedl k očím a zaslzel.

„Na, dej si taky!“ podal mi ho s gestem, kterým se obvykle podávají láhve s dobrým pitím. Ale protože kamarádům se neodmlouvá, zavdal jsem si taky.  A tak se stalo, že v hospůdce U Jarolímků seděli u piva dva staří chlapi a viditelně společně plakali. Štěstím …

Václav Husák



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Václav Husák

Život je absurdní divadlo, ale občas se představení vydaří.

Oblíbenost autora: 4.9

O autorovi

Novinář, fotograf , cestovatel a dobrodruh ve výslužbě.

Kalendář

<<   červen 2019

PoÚtStČtSoNe
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou ...