Dramatická krása ostrova Santorini

"Kdo se dívá, vidí různé věci ..."

TÝDEN.CZ

17. 7. 2019
Rubrika: "Jak jsem potkal lidi"

Jak jsem se stal rasistou

Autor: Václav Husák

28.10.2013 15:49

Přes dvacet let podnikám a ve výrobě mohu na lehkou manuální práci v pěkné zateplené dílně využít i zaučené pracovníky. Přestože nabízím docela slušné platy - od 12 do 18 tisíc měsíčně, již dlouhodobě mám obrovské problémy někoho na takovouto práci sehnat. A tak jsem v průběhu tohoto dlouhého ob­dobí vyzkoušel spolupráci i se dvěma Romy. V obou případech jednoho dne v rámci zkušební doby, vždy po výplatě, zmizeli i s ručním elektrickým nářadím v hodnotě mnoha tisíc korun a já jsem je už nikdy neviděl.

     Nedávno se u vrat mé firmy objevila romská manželská dvojice. Česky mluvící, docela sympaticky vyhlížející třicátník jménem Tibor mě oslovil a  nabídl jejich služby. A tak jsem je přijal a po 14 dnech, v jejichž průběhu jsem s nimi byl velmi spokojen, jim dokonce poskytl i ubytování ve služební garsonce přiléhající k výrobním prostorám. V těch dnech jsem navíc získal docela velkou zakázku, takže práce pro manželský pár jsem měl víc než dost. Měl jsem upřímnou radost, že vztahy fungují k oboustranné spokojenosti a že to při spolupráci a soužití s Romy nemusí vždy dopadnout jen špatně.

Bohužel jsem se opět zmýlil. Dva dny po první výplatě už jsem je ráno v garsonce ani na pracovišti nenašel. Tentokrát zmizel „jen“ barevný televizor, který jsem jim do bytu zapůjčil.

Kolik pokusů mám ještě udělat a o kolik peněz mám ještě přijít, abych se přesvědčil o tom, že Ro­mům se prostě nedá pomoci, když sami nechtějí. A tak jsem nedávno se zájmem sledoval v ČT diskusi s jejich představiteli, kteří stále jen tvrdí, že Romové jsou v České republice diskriminováni.

Kdo z nich už konečně jednou řekne, že by se Romové měli naučit něco pořádného dělat a stát se poctivě pracujícími zaměstnanci. Takový naivka už ale nejsem a podobných názorů a úsilí se od nich ni­kdo nikdy nedočká. Většina jde jen po bezpracně získaných penězích. A ze mě se, jejich vlastním přiči­něním, stal rasista, který bude bojovat za to, aby pro trvale nezaměstnané a v podstatě i nezaměstna­telné byly znovu zavedeny nucené práce. Jak dlouho a kolik set tisíc jich nakonec budeme nuceni ne­dobrovolně živit, než už to lidi přestane bavit a „vezmou spravedlnost do vlastních rukou“? Zkušenosti z celé Evropy ukazují, že do Romů investované peníze jsou naprosto vyhozené. K dobrovolnému zájmu o vzdělání a posléze i o uplatnění na trhu práce je nikdy a ničím nepřesvědčíme. Proto je k jakékoli pozitivní akti­vitě musíme donutit hladem, případně i násilím. Na nic jiného totiž tato skupina obyvatel neslyší. K jejich i naší smůle. Bohužel.

Václav Husák


Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  10

Diskuze

Václav Husák

Život je absurdní divadlo, ale občas se představení vydaří.

Oblíbenost autora: 4.9

O autorovi

Novinář, fotograf , cestovatel a dobrodruh ve výslužbě.

Kalendář

<<   červenec 2019

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou ...